Rok 2014

Výměnný pobyt Louny -
Montpellier 2014

Na přelomu měsíce března a dubna letošního roku, roku 2014,
se opět několik šťastlivců ze tří ročníků lounského gymnázia zúčastnilo
recipročního výměnného pobytu.
Tato výměna probíhá každým rokem mezi Gymnáziem Václava Hlavatého v Lounech a
lyceem ve francouzském Montpellier "Lycée Joffre". Koná se vždy během prvních
jarních měsíců pod vedením profesorky francouzštiny, profesorky Martiny
Krahulíkové, a v letošním roce ji dokázala uspořádat již po dvacáté.

Celkem dva studenti a sedm studentek z kvinty, sexty a
třetího ročníku, jsme se sešli na Letišti Václava Havla, v pondělí 31.4.2014 v
ranních hodinách.

Již v poledne jsme se procházeli po pařížském letišti,
později následovalo ubytování v mládežnické ubytovně, jež se nacházela v samém
centru Paříže a pro nás se tedy stala strategickým bodem, z něhož jsme neměli
daleko k žádné z historických památek překrásné Paříže. Ještě v tento den jsme
společně vyšplhali na Eiffelovu věž, prošli se po známé Champs-Élysées a nedočkaví
dalšího dne, jsme se vraceli zpět do ubytovny.

Druhý den jsme začali prohlídkou muzea d'Orsay, kde jsme
měli možnost prohlédnout si unikátní sbírku obrazů impressionismu od Claude
Moneta. Pokračovali jsme do moderní čtvrti la Défense, která byla zcela odlišná
"starému" jádru Paříže .V la Défense nás pohltily nekonečné mrakodrapy a
obrovský moderní Velký ark. Natož jsme se ve večerních hodinách vrátili zpět do
staré části Paříže, k Vítěznému oblouku 
a na Champs-Élysées. Od osmi hodin jsme se plavili na Bateau Mouche po
Seině a objevovali nová, zatím námi nespatřená místa. V pozdních hodinách jsme
usínali v naší ubytovně, nedaleko muzea Louvre. Ani právě Louvre nemohl chybět
na našem seznamu, vydali jsme se do něj tedy hned po středeční snídani. Dvě hodiny
v tomto muzeu stačily pouze na shlédnutí Mony Lisy a pár dalších obrazů. Jako
další jsme spatřili známou stavbu "na ruby" centre Pompidou. V odpoledních
hodinách pak překrásný Montmartre a monumentální Sacré Coeur.

Čtvrteční dopoledne jsme nakonec navštívili katedrálu Notre
Dame a ohromné a ohromující Lucemburské zahrady. A náš pobyt v Paříži se chýlil
ke konci.

V podvečer jsme dojeli na letiště Charles de Gaulle a
psychicky se připravovali na naše francouzské korespondenty. V osm hodin jsme
přileteli na letiště do Montpellier a každý z nás čekal jen to nejhorší. Opak
se stal pravdou, přivítání na letišti bylo příjemné a o pár minut později jsme
se odebírali se svými rodinami do našich domovů.

Během prvního večera jsme poznávali naše rodiny, předávali
jim typicky české dárky a naopak si pochutnávali na typicky francouzských
večeřích.

Dojmy z našich korespondentů jsme na sebe chrlili při
páteční prohlídce školy, všichni jsme byli nad míru spokojení. O přivítání a
přijetí na obrovském lyceu, Lycée Joffre, se postaral řiditel a hned po jeho
projevu byl zahájen slavnostní oběd. Tak slavnostní, že se nám zde opět dostaly
ty nejlepší francouzské pochoutky.

Po obědě následovalo seznámení a procházka po Montpellier.
Montpellier se může pyšnit opravdu krásnou přírodou, čistotou, milými obyvateli
a v neposlední řadě mnoha památkami. Těmi jsou napřiklad bazilika Notre Dame,
kátedrála svatého Petra, jedna z nejlepších francouzských lékařských univerzit,
udržovaná botanická i zoologická zahrada, několik akvaduktů, Vítězný oblouk a
také socha Ludvíka 14..

Po společné prohlídce následoval volný čas a také volný
víkend v režii našich rodin. Naši francouzští korespondenti byli velmi dobří
přátelé, a tak jsme měli možnost trávit víkendy ne pouze individuálně, ale
skupinově. To bylo právě důvodem, proč se z nás stali doopravdy nerozluční
přátelé. Francouzi byli neuvěřitelně pohostinní, rodiny nám umožňovali téměř
vše, a tak nebránilo nic vzájemnému poznání a dokonce porozumění.

Po víkendu nikdo z nás neměl problém s mluvením. Nikdo z nás
si neuvědomoval, že místo rodné češtiny a také naší výborné angličtiny,
používáme aktivně francouzštinu.

Veškeré naše obavy se vypařily a my si užívali tepla, pláží,
písku, moře a našich nových přátel.

V pondělí nás všechny společně čekal výlet do antických arén
ve městě Arles, dále následovala oblast Camarque, která leží mezi dvěma rameny
řeky Rhony a může se pyšnit výskytem býků, bílých koní a také plameňáků. Moře,
deltu Rhony, přírodu a zvířata  jsme
pozorovali při plavbě na lodi. Domů jsme se vraceli unavení, opálení či spálení
a hladoví.

V úterý nás čekal den v lyceu, kdy jsme spolu se svými
Francouzi chodili na vyučování. A tak jsme objevovali rozdíly mezi našim a
francouszkým školským systémem. Mezi ně patří jiné vybavení tříd, 55 minut
dlouhé hodiny, odlišné zkoušení a dokonce známkování studentů, atd.

Na středu byl opět naplánovaný výlet, tentokrát do
středověkého opevněného hradu Carcasonne. Celé město bylo rozlehlé a
neuvěřitelně velké. Hradby dosahovaly desítek metrů a nikdo z nás nebyl v to,
pochopit, jak je možné něco takového vybudovat.

Po prohlídce s francouzskou průvodkyní jsme si v centru
městečka nakoupili mnohé suvenýry a vydali jsme se na cestu zpět, do
Montpellier. Večery jsme často trávili pohromadě, a tak naše poznávání
pokračovalo.

Ve čtvrtek jsme opět měli vyučování v lyceu a večer jeden z
posledních společných večírků.

Poslední den v Montpellier jsme se vydali na pláž. Počasí
nám zprvu nepřálo, o pár chvil později se ale vyčasilo a my si tak mohli z věže
ve městečku Palavas vychutnávat pohledy na pláž a rozlehlé Středozemní moře.
Piknikem jsme se s pláží definitivně rozloučili a přesunuli jsme se na krásný
zámeček, nedaleko nákupního centra Odyssea. Do Odyssea jsme pokračovali,
dokončovali jsme nákupy, loučili jsme se i s francouzskými obchody a
následovala poslední, slavnostní večeře v pirátské restauraci.

Balení, loučení a odjezd na letiště. Takto vypadalo sobotní
ráno, které až do posledních chvil bylo velice smutné. Loučení se neobešlo beze
slz, objetí a slibů o návratech.

A tak se i celý pobyt v Montpellier chýlil ke konci. Nás
čekal návrat s přestupem, opět na pařížském Charles de Gaulle. Zavazadla jsme
si v Praze vyzvedli v sobotu 12. dubna v podvečer a následoval pouze návrat k
našim pravým rodičům.

Na konec bych si dovolila podotknout, že celý pobyt měl pro
nás obrovský význam, nejen pokrokem v jazyku. Poznali jsme nové přátele,
kulturu cizí země a měst a prožili jsme dny v krásné Paříži a pohádkovém Montpellier.
Tato zkušenost se nám jistě neztratí a těšíme se na příští rok.

Dominika Šiková, sexta GVH

CIFC 2014

V měsíci červenci jsme měly s Terezou Kubešovou možnost zúčastnit
se stáže AMICIF, která je pořádána a sponzorována Lions Clubs International.
Stáž je určena pro mladé lidi z celého světa, kteří se učí francouzsky, a
je pořádána v několika různých centrech a v různých městech po celé
Francii a každé z těchto center je zaměřeno na určitou činnost či téma
pobytu. Mé centrum (CIFC - Centre
International Francophone Culturel) bylo umístěno v přímořském
turistickém městě La Baule na západním pobřeží regionu Pays de la Loire.

Během prvních tří dnů mají stážisté ze všech center společný program v Paříži,
kde kromě návštěvy památek absolvují několik přednášek a s ostatními
stážisty své země (nebo země podobně kulturně založené) nacvičují vystoupení,
kterým svou zemi prezentují ostatním stážistům na závěrečném "fête
d'ouverture". Následující den se stážisté již rozdělují do svých jednotlivých
center a s vedoucím své skupiny odjíždí do svého centra.

Cestou z Paříže do La Baule jsme měli možnost navštívit navíc dvě města -
Le Mans a Angers, kde jsme si prohlédli nejvýznamnější místa a památky, a
strávili noc u velice milých hostitelských rodin (vždy členové klubu Lions). Po
příjezdu do La Baule jsme navíc před ubytováním v Lycée Grand Air strávili
navíc víkend u třetí hostitelské rodiny ať už v La Baule nebo
v nedalekých městech.

Po této skvělé zkušenosti jsme se v lycée všichni sešli a začal nám
třítýdenní program plný aktivit. Stážisté se rozdělili do několika "ateliers"
se zaměřením na hudbu, tanec, divadlo, malování, tvůrčí psaní či focení a
tvoření videí. V hodinách těchto kurzů jsme nacvičovali na závěrečné
vystoupení "fête de clôture" pořádané pro členy klubu Lions jako poděkování za
jejich podporu. Kromě kurzů jsme v odpoledních navštěvovali zajímavá místa
v okolí La Baule a zejména v Bretani (například Rennes, Nantes, Mont
Saint-Michel, apod.), nebo se zabývali jinými studijně-poznávacími či
sportovními aktivitami, které nám pomáhaly se odreagovat a lépe sblížit
s ostatními stážisty. Ve večerních hodinách jsme se scházeli
v amfiteátru na přednáškách a prezentacích stážistů, kteří se snažili svým
kolegům představit co nejlépe svou zemi a přiblížit svou kulturu.

Víkendy jsme trávili opět v hostitelských rodinách,
celkově jsme jich tedy dohromady navštívili pět. Během víkendů jsme díky
rodinám a nabitému programu, který pro nás připravily, navštívili spoustu
nádherných míst a zjistili spoustu nových věcí o jejich městě a regionu.
S rodinami jsme se všichni velice rychle sblížili a mohli jsme se
s nimi ještě znovu rozloučit na fête de clôture v předposlední den
stáže, kde jsme jim předvedli naše nacvičená vystoupení.

Tato stáž mně i ostatním stážistům dopomohla nejen
k poznání mnoha koutů Francie a k zdokonalení francouzštiny, ale také
k seznámení s kulturou ostatních stážistů a k získání mnoha
přátel po celém světě. Myslím, že mohu mluvit i za všechny ostatní kolegy, když
řeknu, že pro nás bylo toto léto díky stáži opravdu nezapomenutelné, nikdo
nelitujeme a rádi bychom stáž doporučili všem potenciálním uchazečům. Dále bych
ráda poděkovala našemu gymnáziu a PhDr. Martině Krahulíkové, díky nimž jsem se
dostala na dostatečnou úroveň francouzštiny a měla možnost prožít ve Francii
svůj nezapomenutelný měsíc.
                                                          Martina Turňová

La meilleure expérience de ma vie!

Každý
rok mají 2-3 maturanti z francouzštiny
našeho gymnázia možnost se zúčastnit
stáže ve Francii, kterou organizuje francouzská
dobrovolnická organizace LIONS Club de France.

Takže letos jsme se já,
Tereza Kubešová a Martina Turňová
vydaly za poznáváním
Francie.

Na výběr je z několika
center, kde si vybíráte určitou
specializaci, která by Vás bavila poznávat.

Já jsem si tedy vybrala centrum CIFP-
Centre International Francophone du Patrimoine a celý
můj pobyt se odehrával ve 4 městech. První
byla samozřejmě
Paříž, kde se sešlo celkem asi 300 stážistů
z celého světa a probíhal zde uvítací
ceremoniál a my se začali postupně
seznamovat.

Když jsme se sešli poprvé
zjistili jsme, že jediné, co nás
spojuje je právě francouzština, bez které
bychom se opravdu neobešli. Později jsme začli
poznávat nejen kulturu Francie, ale i kulturu zemí
ostatních stážistů. V některých
chvílích jsme si my, ze "západních"
zemí uvědomili, že
na tom nejsme opravdu tak špatně, jako například
v Sýrii. Večery jsme tedy trávili
s powerpointovými prezentacemi a někdy tyto prezentace následovaly
i vodopády slz, když padla zmíňka o okupovaném
území Palestina.

Jak čas plynul, dojeli jsme do dalšího
města, které nese název Gap a nachází
se v regionu PACA a je zároveň
hlavním městem départementu
Hautes-Alpes. Některé
mé kamarády zde uchvátil
sníh na vrcholcích hor, protože jej viděli
vůbec poprvé v životě.
Ubytováni jsme byli v Collège privé
de Saint Joseph, kde samozřejmě
nikdo nebyl a my jsme měli celou budovu jen pro sebe. Uchvátilo
nás zde hlavně pohoštění,
které si pro nás vždy
přichystal místní
kuchař, který byl na vše sám
a dokázal vykouzlit výborná
jídla třeba pro 40 lidí
naráz. Zde nás letní
počasí bohužel opustilo a následovaly
dny plné deště,
ale ani to nás neodradilo od poznávání.
Díky Lions jsme měli možnost navštívit
malebná městečka
jako např. Briançon nebo Embrun, kde o památky
není nouze. To vše bylo doprovázeno
"guide" ve francouzštině,
a tak jsme vylepšovali jak naše znalosti francouzštiny,
tak znalosti historické.

Po týdenním pobytu v chladném
Gap jsme jeli přes Avignon, kde jsme strávili
odpoledne. Projeli jsme se na ruském kole a navštívili
slavné Palais des Papes a neméně
slavný Pont d`Avignon. A tak jsme se dojeli
do teplého a suchého Nîmes, které
je slavné například díky
slavnému amfiteátru přímo v centru města.
Dále jsme po okolí navštívili
například Arles či Alès. Nedaleko Nîmes
se nachází slavný
akvadukt Pont du Gard, ke kterému jsme dojeli vlastními
silami na kanoích po 2 hodinách cesty na malé
a průzračné
říčce. Ten pocit, kdy jedete na kanoi pod Pont du Gard je
opravdu nepopsatelný a většina
z nás zde využila i koupání,
ikdyž voda byla opravdu ledová.

Naším posledním městem
se stalo Marseille, kde jsme byli ubytováni na francouzské
vysokoškolské koleji v samostatných
pokojích s vlastní koupelnou. Což
některé z nás mrzelo, protože
jsme nemohli trávit noce povídáním.
Z přístavu v Marseille jsme se několikrát
vydali na projížďku lodí, a to zejména na l`Île
de Frioul, který je nedaleko pobřeží.
Z lodě jsme viděli i pevnost, kde
se odehrává příběh
hraběte de Monte Christo- pevnost d`If.

Náš pobyt končil závěrečným
vystoupením, které jsme nacvičovali několik
dní dopředu před
naším posledním dnem. Dali jsme hlavy dohromady a nacvičovali
jsme arabské, indské, indonéské
tance, zpívali jsme hymnu Lions i písně
v našich mateřských jazycích
atd. A to vše za přítomnosti prezidenta této
organizace a všech další členů,
bez kterých by tata instituce nemohla existovat.

Můj pobyt byl zakončen
pětidenním pobytem u hostitelské
rodiny na předměstí
Paříže. Stali se mou druhou rodinou a brali mě
tam, kam jsem si řekla, kupovali mi drahé
dárky a platili vstupné. Díky finančním
možnostem rodiny, jsem měla možnost
prohánět se jak denní
tak noční Paříží
v kabrioletu a navštívit noční
klub Habana na Champs-Elysées s živou muzikou a s
rodilými Kubánci.

Tímto bych chtěla poděkovat
našemu gymnáziu a především
profesorce Martině Krahulíkové
za možnost zúčastnit se tohoto nezapomenutelného
pobytu.

Tereza Kubešová