Rok 2013
 

Tři studentky, tři města a červenec strávený třikrát jinak.

Každý rok mají dva až tři studenti z lounského gymnázia šanci zúčastnit se měsíční stáže ve Francii a to díky dlouholeté spolupráci kabinetu francouzštiny GVH s LIONS Clubem, francouzskou dobrovolnickou organizací.
Výběr z uchazečů je poměrně náročný, prvním, kdo zúží okruh kandidátů, je profesorka Martina Krahulíková, a to na základě studijních výsledků, získaných certifikátů a v neposlední řadě i maturity z francouzštiny. Studenti dále musí vypracovat motivační dopis a životopis, podle kterých komise LIONS Clubu zvolí nejvhodnější adepty, kteří se mohou stáže zúčastnit.
Ani letos tomu nebylo jinak a na začátku července jsme tedy já, Tereza Mračková, Bára Suchanová a Monika Synková daly své vlasti dočasně sbohem a odjely jsme se vzdělávat v jazyce Molièra.
Každoročně je na výběr více měst a zaměření, Bára zvolila environmentální stáž ve Štrasburku, Monika historii v Saint Étienne a já kulturní centrum v LaBaule. Měla jsem to štěstí mít za ředitele svého centra bývalého studenta lounského gymnázia, Lukáše Krupku. Letos se stáže účastnil naposledy, již po páté.
Zažily jsme neuvěřitelné čtyři týdny spolu se stovkou dalších stážistů z celého světa, navázaly přátelství, která - jak jsme si byly jisté – vydržela i po návratu do našich zemí, zlepšily se ve francouzštině, dozvěděly se spoustu zajímavého o oboru, který jsme si vybraly jako téma stáže, a co je hlavní, naučily jsme se respektovat jeden druhého. Cílem stáže bylo zdůraznit, že jsme na světě všichni stejní, i když vyznáváme různá náboženství či máme jinou barvu pleti, a že tedy není zapotřebí mít neshody a zbytečně proti sobě válčit. stážistům, tento ušlechtilý humanitární cíl jednoho dne povede alespoň trochu rozšířit do celého světa, a zabránit tak dalším mezilidským konfliktům.

Tereza Mračková

    Návštěva francouzských studentů z Lycée Joffre z Montpellier

V sobotu 6.dubna 2013 přiletěla na letiště Václava Havla skupina francouzských přátel našeho gymnázia. Deset studentů a dvě profesorky se totiž zúčastnili programu, který funguje díky profesorce francouzského jazyka PhDr. Martině Krahulíkové už devatenáct let. Po uvítání na letišti  si každý z nás, českých studentů ,odvezl svého francouzského kamaráda domů. Na sobotní večer nebyl naplánován žádný společný program, ale většině cizinců jsme ukázali okolí a večer je vzali do společnosti.

První, celý den v České republice, byl věnován Praze. Naše kroky směřovaly Královskou cestou, okolo Lorety až k Pražskému hradu, kde francouzská část navštívila Obrazárnu. Poté jsme zhlédli polední výměnu stráží Pražského hradu a vydali se do víru velkoměsta. Po obědě jsme prošli přes Karlův most k Rudolfinu, kde na nás čekal koncert vážné hudby ve Dvořákově síni. Na Dvořákovu hudbu bylo zpracováno téma Cesty kolem světa za 80 dní. Po ukončení koncertu jsme také ukázali našim přátelům pražské metro.

Pondělní den jsme věnovali našemu městu – Lounům. Nejprve jsme zavítali do vyučovacích hodin, abychom Francouzům ukázali, jak to chodí u nás. Navštívili jsme angličtinu, francouzštinu, ale také základy společenských věd či matematiku. Během velké přestávky proběhlo ve sborovně slavností přivítání profesorským sborem a dále na nás čekal společný slavnostní oběd v hotelu Caramell. Menu bylo připravené z tradičních českých jídel – knedlíčková polévka, vepřové výpečky se zelím a knedlíky a na závěr staročeský vdoleček. Spolu s námi obědval i pan starosta, Radovan Šabata, který nás také pozval na radnici, kde naše kamarády seznámil s chodem města. Z radnice naše kroky směřovaly ke věži lounského  kostela, kam jsme společně vystoupali. Večer vyrazila česko-francouzská skupina za zábavou na bowling.

Úterý patřilo zase Praze, tentokráte jsme se vydali na Vyšehrad, kde jsme po návštěvě kostela  Sv.Petra a Pavla navštívili i světoznámý Vyšehradský hřbitov.  Z Vyšehradu jsme se přesunuli do centra, přesněji na Václavské náměstí, kde byl nějaký čas na individuální program, později přes Staroměstské náměstí k Židovskému muzeu. Tam jsme měli naplánovanou prohlídku s průvodcem. Navštívili jsme muzeum, židovský hřbitov, ale také několik synagog. Po velice vyčerpávajícím výletě jsme ve večerních hodinách přijeli domů.

Francouze ale energie neopouští, a tak ráno vstáváme a vyrážíme do sklárny v Nižboru. Malá sklárna, ve které se vyrábějí úplné skvosty z křišťálu. Dokonce jsme viděli i do zákulisí výroby váz, misek či pohárů. Prošli jsme okolo ohromných pecí, pokračovali kolem řezačů až k brusičům. Dále jsme pokračovali do Plzně. Po obědě jsme se vydali do pivovaru, kde na nás také čekala komentovaná prohlídka s průvodkyní. Dozvěděli jsme se, jakým způsobem se nejznámější české pivo vaří a pokračovali do sklepů, kde jsme dostali i malou ochutnávku.

Čtvrtek byl o hodně smutnější. Vydali jsme se totiž do nedalekého Terezína. Hrůzy tamějšího ghetta nás donutili vzpomenout si na tak velký problém v našich dějinách.  Po prohlídce Malé pevnosti jsme ještě pokračovali do muzea, kde se naše nemilé představy ještě více upevnily. Blížilo se ale poledne, a tak jsme se vydali do nedalekých Litoměřic na oběd a na prohlídku města. Ve večerních hodinách už každého z nás čekal individuální program v rodinách nebo ulicích města.

Předposlední den jsme  navštívili zámek Nelahozeves. Soukromý zámek, dřívější sídlo Lobkowizů jsme si prohlédli spolu s průvodkyní a poté se rozjeli do Prahy.  Měli jsme ještě nějaký čas na nákupy, aby si naši přátelé mohli nakoupit  dárečky domů a už jsme nastupovali na výletní loď. Vnímali jsme krásu Prahy zase z jiného pohledu, tento výhled nám ještě více zpříjemňoval chutný raut, který pro nás byl nachystán.

Jídlo bylo pro Francouze celkem velkým tématem. Jejich dietní a lehkou stravu u nás vystřídaly řízky, svíčková omáčka, tlačenka, bramborový salát a knedlíky. Ačkoli většinu z toho, co jsme jim připravili, nikdy před tím nejedli, českou kuchyni si pochvalovali. Vtipné také bylo, když se snažili vyslovovat názvy  našich jídel. Jsou ale šikovní, protože se naučili několik českých slov, pozdravů, někteří dokonce počítali do deseti.

Nic není nekonečné, a tak přišel poslední společní den, a my museli odjet na letiště. Loučení bylo dlouhé a smutné, ale jinak to nešlo. Víme ale, že naše přátelství končit nemusí, pořád si můžeme psát, nebo dokonce, můžeme se někdy sejít.

Také nás těší, že příští rok vyrazí skupina jiných Čechů do Francie.

Anna Bahnerová
 
    Barbora Suchanová:

Po prvních společných třech dnech v Paříži jsem se rozloučila s Terkou a Monikou
a každá jsme se odebrala na svoje vlastní dobrodružství směrem k městu
svého centra. To mé byl Strasbourg. Na cestě jsme se ještě pozastavili v
proslulém Charleville, rodném městě prokletého básníka Rimbaud a také ve
věhlasné Champagne, kde jsme obdivovali vinice a výrobu "pravého bublinkatého
vína". Téma mého centra bylo životní prostředí, a proto se nemůžete divit, že
oproti děvčatům, která navštěvovala hlavně zámky a muzea, jsme my navštěvovali
spíše moderní objekty jako např. sluneční elektrárny, skládky tříděného/bio/radioaktivního
odpadu apod. Tímto chci naznačit, že tato stáž je velmi přínosná i pro ty,
kteří se rozhodnou jít studovat třeba ČVUT (Informace týkající se nových technologiích
v získávání energie byla velmi zajímavá).

Konečně po 4 plně nabitých programem týdnech jsme stáž slavnostně zakončili v Pavilonu
Joséphine ve Strasbourgu, kde jsme všichni stážisté vystoupili pro přátelé
Lions clubu a hostující rodiny.

Závěrem snad, že věnovat se francouzštině se vyplácí a o to více na našem gymnáziu.
Takový zážitek jako jsme zažily my tři tento rok a mnoho dalších před námi je
vážně nepopsatelný. To se musí zažít.