Rok 2011

Výměnný pobyt studentů z Loun a Montpellier

Již po sedmnácté se letos v termínu 2.-9.4. uskutečnil studijní výměnný pobyt Gymnázia Václava Hlavatého Louny a Lycée Joffre Montpellier. Organizovala ho, jako každým rokm, PhDr. Martina Krahulíková, které za to náleží velký dík od všech zúčastněných studentů.

Studenti Lycée Joffre přiletěli spolu se dvěma profesorkami v sobotu po poledni. Na letiště si pro ně přijeli hostitelské rodiny studentů z Loun a tím začal týden s bohatým programem.

Většinu francouzských studentů jsme při loňském pobytu v Montpellier neměli tu čest poznat, a tak jsme do poslední chvíle byli napjatí, kdože nám to letos přijede. Ve finále jsme zjistili, že všichni Francouzi jsou příjemní, milí a komunikativní. 

Večer po příletu strávili s Čechy a jejich rodinami a začali tak trochu poznávat český kraj a zvyky. Následující ráno se jelo do Prahy. Francouzští studenti si mohli prohlédnout Hrad, projít  Královskou cestu a na Václavském a Staroměstském náměstí nakoupit suvenýry. Večery byly v režii nás, českých studentů. Snažili jsme se našim francouzským přátelům nabídnout co nejpestřejší program, což se nám, dle mého názoru, povedlo. Mezi nejúspěšnější patřilo třeba hraní bowlingu, posezení na minigolfu s kytarou a píšťalou, za co patří poděkování Pavlu Dvořákovi a Tomáši Černému, kteří hráli a učili Francouze české texty písniček, nebo tzv. české taneční. Ve Francii totiž není zvykem chodit do tanečních kurzů a tato skutečnost nás vedla k zorganizování společenského večera v tělocvičně GVH. Studenti Lycée Joffre si tak mohli zkusit, jaké to je, učit se společenským tancům (např. čače, polce, valčíku, zuzaně).

V pondělí jsme navštívili některé vyučovací hodiny na GVH, aby měli studenti představu o vyučovacích postupech v ČR. Soustředili jsme se hlavně na hodiny uměleckých předmětů nebo cizích jazyků, aby profesoři zapojili naše francouzské přátelé do výuky. Poté jsme si naše Gymnázium důkladně prošli, nevynechali jsme ani tělocvičnu, posilovnu a v neposlední řadě hvězdárnu, která studentům z Montpellier učarovala, jelikož jejich Lycée Joffre je poměrně nové a moderní a takovéto historické věci jim na škole scházejí. Další významný rozdíl je ve velikosti gymnázií – na Lycée Joffre studuje přes 4 000žáků a je zde zaměstnáno bezmála 500 vyučujících a dalších nepedagogických pracovníků. Před polednem nás vřele přivítalo vedení školy a profesorský sbor. Po prohlídce školy jsme pokračovali na slavnostní, typicky český oběd do restaurace Caramell. Polední menu se skládalo z knedlíčkové polévky, dvou druhů knedlíků, zelí , vepřového masa a vdolku jako sladké tečky. Francouzi si české jídlo pochvalovali, dokonce se ani nesnažili brát knedlíky do ruky, jako někteří jejich předchůdci. Na obědě s námi byl i starosta Jan Kerner, který nás poté doprovodil na radnici a anglicky představil naše město s pomocí fotografíí Loun. Pondělní program jsme zakončili prohlídkou Loun, za zmínku stojí především výstup na kostelní věž, který přes velkou nepřízeň počasí ve francouzských studentech zanechal pozitivní pocity.

V úterý jsme opět zavítali do Prahy, tentokrát ale na Vyšehrad a židovský hřbitov. Studenti tak poznali, kolik velikánů v Čechách žilo. Po pik-niku s romantickým výhledem z Vyšehradu jsme na přání Francouzů pokračovali opět na Václavské náměstí, aby mohli dokoupit suvenýry a poslat domů pozdravné pohledy z hlavního města. Ve středu nás čekal Terezín. Měli jsme možnost prohlédnout si např. Malou pevnost a Muzeum ghetta s výkladem ve francouzštině. I takto nepříjemná minulost, jako je Terezín, k ČR patří a naši přátelé si přáli tuto prohlídku absolvovat. Následně jsme odjeli do Litoměřic, kde jsme navštívili především historické centrum města.

Po psychicky náročnějším dnu v Terezíně jsme ve čtvrtek jeli na odlehčenější výlet do pivovaru Pilsner Urquell v Plzni. Některým studentům byla povolena ochutnávka zlatavého moku, který se zde vyrábí a většina Čechů je na něj poprávu hrdá. Dále jsme navštívili plzeňskou synagogu, třetí největší synagogu na světě a druhou největší v Evropě. Studenti z Montpellier jí byli nadšeni a celou si ji nafotili.

V každém městě jsme se snažili studentům představit krásná česká místa a dobrá česká jídla, ke kterým se počítá i česká zmrzlina. Té bylo opravdu dost, hlavně na začátku týdne, kdy nám počasí opravdu přálo a teploty dosahovaly 30°C.

Týden jsme zakončili výletem na Karlštejn. Nechal ho postavit Karel IV., který celé mládí studoval ve Francii a tak se Francouzi mohli pozvolna připravit na cestu domů, kam se jim ovšem po společně prožitém týdnu moc nechtělo. Páteční večer jsme strávili všichni společně. Většinu času nám zabralo dlouhé loučení.

Uteklo to jako voda a najednou byla sobota ráno, francouzští studenti si balili svá zavazadla a my je odváželi na letiště se slzami v očích. Po rozloučení s nimi zely naše domy a byty prázdnotou.
Všichni čeští studenti zaznamenali velký pokrok ve francouzštině, a to  v poslechové i psané formě.

Doufáme, že příští rok bude výměnný pobyt pokračovat stále tak úspěšně jako doteď. Už se těšíme, až příští rok na jaře budeme moci vyjet do Paříže a následně do Montpellier za našimi skvělými přáteli.

                                                                                Tereza Mračková, 6A/8

Měsíc okořeněný Francií

Letošní červenec jsme, jako čerstvé absolventky GVH Louny (Andrea Antropiusová a Hana Mačková), prožily pro nás nezapomenutelnou stáž ve Francii pořádanou francouzským Lions club de France. Veškeré informace a doporučení získané naší profesorkou francouzštiny PhDr. Martinou Krahulíkovou nám umožnily po dobu jednoho měsíce rozvíjet naše jazykové schopnosti.

Zúčastněných bylo asi 200 studentů z různých koutů světa (USA, Brazílie, Kuba, Mexiko, Uruguay, Indie,Sýrie, Tunisko atd.) rozdělených do pěti různě zaměřených center (kultura, životní prostředí,gastronomie…) nacházejících se po celé Francii. Byl pro nás připraven bohatý program plný nejrůznějších překvapení, exkurzí, objevování cizích kultur, ochutnávání, vzájemného poznávání, sebezdokonalování, únavy a hlavně zábavy. Součástí stáže byl také týdenní pobyt ve francouzské rodině. Obě jsme zažily ten nejlepší měsíc s neuvěřitelnými zážitky a dojmy, o kterých se nám nikdy ani nesnilo.

Bohužel každé dobrodružství musí jednou skončit, proto se pro nás velké a dlouhé loučení stalo tou nejtěžší chvílí. A tak si alespoň troufáme říci, že jsem jedny z mála, které mají přátele téměř po celém světě!

A.Antropiusová a H. Mačková